Třetí den a čtvrtá noc
*****************************
Pomalu si začali zvykat na režim. On psal v patře, spal v patře a její království bylo dole v kuchyňce a přespávala na gauči, u krbu.
Chtěla mu uvařit něco dobrého k obědu, ale nakonec zase otevřela a ohřála konzervy. Chtěl obědy na jedenáctou.
Těch pár talířu a příborů omyla hned, co dojedli, on odešel nahoru psát a ona osaměla.
Snažila se poklízet, co již bylo stokrát poklizeno.
Vyšla před srub, posadila se na lavičku a bezděčně koukala na jezero.
Čas se jí vlekl pomalu. Velmi pomalu.
Trpělivě čekala na večer, až mu uvaří večeři, sednou si spolu ke stolu a beze slova, tak jak už si zvykla, se spolu nají.
Všimla si, že má neoholený vous. Zdálo se, že se holí tak jednou za dva dny. Trochu jí to iritovalo, protože měla ráda muže s hladce oholenou tváří. Přišlo jí, že takoví muži dávají najevo světu, naprosto očividně, že jejich hygiena a schopnost pečovat o vlastní zdraví je na patřičné úrovni.
Den uplynul.
Nastala noc, jejich čtvrtá.
Nebyla ničím výjimečná. Prostě se prospali, ona dole na rozvrzaném gauči u krbu a on v patře, na širokém letišti, velké manželské dvojposteli, která tam byla.
Den čtvrtý / noc pátá
*****************************
On zabředl do práce, ona našla rutinu v tom, co měla dělat. Obstarala kuchyň, jídlo pro ně, a začala prozkoumávat tajemná zákoutí srubu i jeho okolí. Neodvažovala se příliš daleko. Patnáctiminutové procházky v ní vyvolávaly jen krátkodobé uvolnění.
Den, ale utekl překvapivě rychle, protože viděla mnoho nového.
Nastal večer. Proběhl tak, jak proběhl. Nebyl to špatný večer, ale nic převratného nepřinesl. Povídali si u krbu a pili kafe. Po hodině se zvedl, popřál jí hezké spaní a hezké sny a odešel nahoru.
A pak přišla noc. Byla obyčejná, pro oba.
Pátý den
************
Vzbudili se jak vzbudili. On dříve, ona později, a ač měla připravit snídani, neřešil to. Nevyčetl jí nic. Schroupal nějaké sušenky a suchary a zapil to balenou vodou s vědomím, že ráno by se stejně měla pít voda. Že je to tak nejzdravější.
Když konečně vstala, opatrně, potichoučku, vystoupala schody a nakoukla do patra a viděla, že již sedí za stolem a skloněn nad note-bookem pilně píše.
Pocit studu, že zanedbala svoje povinnosti při přípravě snídaně ji nezaplavil. Prostě ji minul.
Viděla, že je spokojený a zabraný do své práce. Líbil se jí tak. Při pohledu na něj se v ní otevíralo něco, co doposud neznala. Bylo jí 25 let a k mateřství doposud neměla žádný vztah, ale ta nutnost o něj pečovat v ní odkrývala pudy velmi blízké mateřskému citu.
"Je hezký," blesklo ji hlavou, když vařila kávu pro oba. Do velké konvice. Pro sebe i pro něj. Než se voda uvařila narychlo schroupla pár sušenek. Přemýšlela o něm. O jeho životě, o jeho osobnosti, o tom jak dobrý může být v posteli. Jako lvice, měla být silová, přímočará, neměla se ohlížet na detaily ve snaze jít si za svým a prosazovat své zájmy.
Jak zde, ale mohla manifestovat nadřazenost nad mužem, se kterým má strávit, v těsné blízkosti, tři týdny a být mu v podstatě služkou? Taková byla její role. Tak to chápala a brala vše jako test pokory. Znala svoji cenu a ta byla vysoká. Velmi vysoká.
Karty však byly rozdány jasně. I kdyby byla královnou vesmíru, či princeznou všehomíra, přijala úkol vařit spisovateli kafe, připravovat mu jídlo, poklízet mu, pomáhat mu opravovat a přepisovat texty a pečovat o čistotu jeho šatníku.
Když uvařila kafe, donesla mu šálek na patro, k jeho pracovnímu stolu. Byl zabraný do práce a pouhým posunkem ruky jí naznačil, kde ho má položit. Beze slova.
Zklamalo ji to. Chápala, že pochybyla, protože si snídani asi musel připravit sám, ale chtěla se omluvit a vysvětlit to. Místo toho přišla klasická, mlčící, odmítavě chladná, mužská reakce.
Sedla si v kuchyňce na dřevěnou židli, nakrájela si z lednice chutný sýr, rozverně ho zobala a její mysl opět zabloudila, velkým obloukem přes zbytečnosti, k němu.
Touha ženy nesoupeří s touhou mužů. Jsou si podobné. Když by tomu tak nebylo, neměli bychom na světě tolik zklamaných žen.
Zobání dobrého, švýcarského sýra a přemýšlení o tom, jaké by to bylo se s ním milovat ji dostalo do dobré pohody.
Zapoměla na roli služky a více se vžila do role ženy. Milenky. Dobře věděla, že má nastávající snoubenku a právě, proto, že byla ve své podstatě dravá lvice, pohrávala si s myšlenkou ho svést.
Vyspat se s ním. Natvrdo, bez kompromisů. Bez ohledu na další dny, bez ohledu na budoucnost.
Líbilo se jí heslo: One friend-One day-One night-One love- and OVER.
Zjednodušeně řečeno: vztah na jednu noc.
Pár takových měla, ale tady, v hloubi Švédské přírody byla situace zcela jiná, protože nebylo kam uniknout. Nemohla druhý den vzít svou kabelku, zaklapnout za sebou dveře bytu, ve kterém strávila noc a utéct, a už ho nikdy, pokud to tak chtěla, nevidět.
Pocity studu a děvky, které jí pak zaplavovaly si dobře pamatovala. Neměla je ráda a trápily její duši. Nechtěla se dostat do stavu, že by se s ním vyspala, jako laciná běhna, a na druhý den, mu připravovala snídani a byla nucená se mu podívat do očí.
Celé dopoledne psal a ona se nudila v kuchyni.
Kolem jedenácté se přišla na patro zeptat, na kdy má připravit oběd.
Nezúčastněně k ní houkl, že jako vždy.
Ohřála konzervy na jedenáctou. Trvalo jí to chvilku. Připravila stůl a zavolala ho. Přišel a mlčky spolu jedli. Skoro jí ani nepohlédl do očí. Mrzelo jí to, ale vysvětlovala si to tak, že je nabručený díky snídani, kterou přece prospala, a nebo prostě jenom byl zabraný do tvorby.
Začalo ho vnímat jako "svého." Najednou začala cítit, svojí ženskou intuicí, že ho zahrnuje do své přízně, do toho stavu, kdy se ženský mateřský, pečovatelský cit snoubí s chtíčem ženy, jenž si vyhledává ideálního ploditele pro své potomky.
Zbytek dne proběhl podobně. On pracoval na patře, ona se nudila v kuchyni.
Připravila jim večeři, kterou snědli mlčky.
Večer proběhl ve stejném, odděleném modu.
Nudila se, ale brala to jako part of the package, jako součást svojí švédské mise. Pozdě večer trochu poklidila a šla spát na gauč.
On se za celý večer dole neukázal.
Šestá noc
*************
Nemohla spát. Přišlo jí, že je ve srubu, až moc velké vedro. Krb sálal, nacpaný dřevem, automatické vytápení pracovalo na jedničku. Bylo jí vedro a tak svlékla. Sundala si noční košili a zůstala jen v kalhotkách, ve kterých také spala.
Chvíli tak ležela, pozorujíc vlastní nahotu, která vzrušuje a pak si stáhla, se zvláštně provinilým pocitem kalhotky a začala si třít rozkrok. Beze studu, natvrdo, s přímočarým chtíčem, který je lvicím tak vlastní.
Bylo jí jedno, když by přišel. Nepřemýšlela o tom do hloubky, ale v duši věřila, že místo odsouzení by naplnil gentlemansky její chtíč.
Prožila si svoje ženské, hluboké, intimní chvíle jen s lehkým vzdycháním, které si přála, aby neslyšel. Mezi přízemím srubu a patrem byli přeci jen schody a žádná přepážka.
Její erotická touha nebyla zdaleka naplněna, ale pocit zakázaného ovoce, pocit toho, že se dopustila nepřístojnosti, které by neměla, ji naplnil natolik, že s blaženým úsměvem usnula, objímajíc polštář, namísto chlapa, který by jí to měl udělat.
Den šestý, sedmá noc
********************
Nebylo větší obyčejnosti z jejich pobytu, než tohoto dne a nastávající noci. Vše se prolnulo do rutiny. Trocha zábavy a uvolněnosti z průzkumu blízkého okolí, které již znala, vyprchala a čekala, co nabídne její švédské dobrodružství dál.
Den líně proplynul.
Večer rozdmýchal krb, přiložil do něj, šel nahoru a už se nevrátil. Osaměla dole, sama, ležíc se svou touhou lvice, po něčem, co se bála pojmenovat.
