ÚVOD
********
Měl za přítele miliardáře. Vyrůstali spolu. Jako děcka, jako spolužáci a potom absolvovali stejné gymnasium a pak jeho kamarád založil firmy, udělal velké štěstí, velký úspěch, zatímco on se věnoval spisovatelství a umění.
Jejich přátelstvi, ale přetrvalo.
A tak, když mu řekl, že hledá "quite place to think," neboli klidné místo pro práci na knize, okamžitě dostal nabídku, aby využil srub u jezera. Ve Švédsku. Kamarád, miliardář, si ho pořídil jako nemovitost k rekreaci, ale přebýval v něm jen málokdy, protože takových místeček, pro kratochvíli, si po světě pořídil mnoho.
A i proto byl rád, že mu na pár týdnů, jeho dobrý přítel toto místo zabydlí, uklidí, občerství, vyčisti a přitom si tam sám odvede to, co bude potřeba. Prostě byznys, metoda win-win. Spokojenost na všech stranách.
Nabídl mu tedy vřele pobyt v jeho romanticky laděném srubu u nevelkého jezera, uprostřed odlehlé švédské divočiny.
On s radostí přijal, ale měl jeden malý probém. Chtěl si najmout asistetku, ktetá by mu kontrolovala texty, vařila, uklízela, prala a starala se o všechny pozemské věci, aby se mohl soustředit jenom na práci.
Jeho bohatý přítel vyřešil problém jednoduše. Zaměstnával ve svých firmách přes třicet tisíc lidí a tak uvolnil jednu schopnou asistenku, která splňovala dané podmínky.
Jedna z hlavních byla, aby byla zadaná. Nejlépe vdaná. Vhodná kandidátka sice manželkou ještě nebyla, ale uvedla, že má vážný vztah.
Se zájmem si prohlédl její fotku. Bylo jí 25 a vypadala sympaticky.
Je dobré strávit 21 dnů života s někým, kdo není od pohledu zapšklý škarohlíd, napadlo ho a vřele přijal tuto velkorysou nabídku.
Nemusel totiž za její služby platit. Jeho miliardářský kamarád jí bez mrknutí oka uvolnil z povinností, které měla v jedné z jeho mnoha firem, aby ve vší počestnosti, odsloužila tři týdny za extra mzdu a prémie, které pro miliardáře znamenaly výdaj tak nicotný, že by se kvůli němu ani neobtěžoval osobně podepsat platební příkaz.
Pobavili se o podmínkách, které ho tam čekají. Jejich debata byla věcná a vřelá:
"Voda tam není zavedená. Vodovod v pustině nečekej. Na koupel budeš muset tahat vodu z jezera do bojleru. Ten jí ohřeje. Trochu spartánský podmínky, ale podpoří třeba nějakou tvojí inspiraci. Neboj. Jezero je čistý. Bojler má filtry. A vodu k pití budete mít balenou. Hektolitry v plastu."
"Ok. Víš, že jsem... jak to říct? Skromnej?"
Jeho poznámku pominul, zcela, a pokračoval: "Elektrika je solar, ale švédský slunce to někdy nedává, tak se to přepíná na generátor. Náš člověk vám to nastaví a nebudeš se o to muset starat, až do konce pobytu."
"Ten pilot?"
"Ne. Vrtulník, co vás přiveze bude mít pilota od společnosti, ale s váma poletí můj člověk, kterej odzimuje srub, vše vám ukáže, vyloží bagáž a pak už je to na vás. Kapušto?"
"Jasně, chápu," přisvědčil.
"Je ještě něco, co bys potřeboval vědět?"
"Kdy letíme?"
"Co nejdřív!"
Oba se zasmáli přátelským, zurčivým smíchem, který spojuje duše, už tak nerozlučně spojené, dávnými, společnými zážitky.
Pak už to bylo jednoduché. Tři dny od této rozmluvy se již potkal na letišti se svou asistentkou, aby se letecky dopravili do Švédska a pak vrtulníkem přímo do lůna přírody, ke srubu, u čistého, civilizací nedotknutého, romantického jezera.
Přílet a jejich první noc
******************************
Cesta se vlekla, na přestupech na letadla bylo pár zpoždění a let vrtulníkem ke srubu se také, díky zhoršenému počasí protáhl. Ten den, bylo nevlídno.
Přiletěli již za šera a ubytovávali se za tmy. Pilot vrtulníku byl nervozní a vytvářel atmosféru spěchu a nevraživosti, protože se chtěl co nejrychleji vrátit.
Člověk, který měl těm dvěma zprovoznit chatu spěchal, a vše dělal nakvap, ale přesto se usmíval a dělal u toho vtípky. Byl šťastná povaha a ostře kontrastoval s nervozním pilotem vrtulníku, který přecházel nervózně před srubem a pálil jednu cigaretu od druhé.
Vše proběhlo ve spěchu a vrtulník odletěl.
On a ona zůstali sami uprostřed švédsko přírody, ve srubu, u romanticky čistého, průzračného jezera a v tu chvíli ještě netušili jak vzrušujících 21 dnů je před nimi.
Co dělat v novém prostředí, se kterým se teprve seznamujete, ale přicházející noc vám nedává moc času k tomu se rozkoukat?
Vyřešili to rychle. On obhlédl srub a určil, že v patře bude mít pracovnu, bude tam spát a ona měla kralovat a spát dole.
Po cestě byli oba docela utahaní. Velké vybalování a zabydlování se rozhodli nechat na zítra. Zdůraznil jí, poměrně chladně, že to bude její záležitost. On se chce od prvního dne soustředit na práci.
Vzala jeho věcné poznámky s klidem. Věděla proč je tady.
Pro ní to neměla být dovolená, ale práce a on zde také měl přece především pracovat.
Legrace se tu asi neužije mnoho, ale brala to jako zajímavou zkušenost a s tím do toho šla.
Našli ve svých zavazadlech nějaká pyžama, odbyli večerní hygienu, a on odešel do patra.
"Možná to tu s ním nebude tak špatné," napadlo ji.
Začátky všech pobytů, když se lidé teprve seznamují a otrkávají, bývají rozpačité a chladné. Trochu jí to zvedlo náladu.
Uvelebila se na gauči, na kterém měla spát každou noc. Vypadal jako směsice nevkusu mezi luxusem a snahou vypadat, tak trochu starobyle. Byl čístý, omšeliny byly na něm tvořeny uměle, ale vrzal.
Kdykoliv se chtěla ostřeji převalit nebo na něj dosedla ozvalo se slaboučké či hlasitější zavrzání.
Časem si na to zvykla a v průběhu pobytu se pro ní tento zvuk stal dokonce vítanou rajskou hudbou. To však netušila ve chvíli, kdy na něj uléhala, unavená, se smíšenými pocity, které na jednu stranu volaly po vzrušujícím švédském dobrodružství, na stranu druhou stranu v ní tlumily všechna přehnaná očekávání. Byla tu přece kvůli práci.
On usnul nahoře, v patře, bez problémů. V hlavě už pracoval na své knize. V podstatě se těšil, až druhý den začne psát.
První den a druhá noc
*******************************
Vstal brzo ráno, jak byl zvyklý. Sešel po dřevěných schodech srubu a spatřil, jak ještě spí na gauči. Začal lehce kašlat, ale to ji nevzbudilo. Nevěděl, co má dělat. Naštvalo ho, že nebude připravená snídaně. Uvědomil si, že bude muset určit pravidla, časový harmonogram a stanovit, co a jak bude. Nechtěl na ní být zbytečně tvrdý, protože s ní přece měl strávit, v těsné blízkost, tři týdny, a pokud by sí jí popudil proti sobě hned zkraje, nedělalo by to dobrotu.
Zvládl ranní hygienu a doufal, že se ta krásná spáčka probudí. Nestalo se tak. Vrátil se z koupelny, svlečený do půli těla, s ručníkem přes rameno a kartáčkem na zuby a pastou zastrčenou v malém plastikovém kelímku, který držel v ruce.
A přesně takhle ho spatřila, když otevřela ospalé oči. Překvapilo jí jak je silný, jak má vypracované tělo. Bylo opravdu samý sval, tělo chlapíka ze žurnálu. Bez otálení by mohl fotit reklamu na pánské spodky.
"Jdu si zacvičit. Snažím se cvičit každé ráno, každý den. Zatím připravte snídani," prohodil k ní, chladně odešel do patra, oblékl se, a pak vyšel před srub, aniž by jí věnoval jediný pohled.
"Suchar!" ulevila si pro sebe, protože se jí chtělo přetáhnout si peřinu přes hlavu a ještě tak alespoň půl hodiny, až hodinu se jen tak válet, pospávat a užívat sladké nicnedělání.
Protáhla obličej, výplázla nakvašeně jazyk, směrem ke dveřím srubu, kterými on odešel a pak jí nezbylo noc jiného než vstát, a po odbyté hygieně, jít připravovat snídani. Alespoň se učesala, ale má se kvůli němu malovat? Mávla nad tím rukou. Proč? Jsou tu přece kvůli práci, nikoliv kvůli kráse.
Nakonec, ale její rutina převládla nad myšlenkami marnosti a alespoň si natřela ruce německým krémem značky Kamill, který měla tak ráda, protože jsou po něm zářivě průzračné nehty a otřela si obličej vyživujícím plětovým, kozím mlékem.
Posnídali spolu. Téměř mlčky. Házela po něm pohledem, ale on hleděl do talíře. K snídani jim připravila tousty a vajíčka. Snědl je, aniž by k tomu cokoliv řekl. Byly dobré? Chutnaly mu? Nevěděla.
Po snídani odešel do patra. Pracovat na své knize.
Ona začala vybalovat a zabydlovat se. Oběd ohřála z konzerv, večeři také, ke svačině mu namazala chleby s paštikou. Neřekl k tomu nic. Pracoval na patře a dolů chodil jen na jídlo, když ho zavolala. Vytknul ji, že nechce být zbytečně rušen, pokud to nebude nutné a určil časy, kdy budou přesně jíst. Chtěl, aby si to zapsala na papírek, který pak vylepil na ledničku. Prý pro pořádek. Přišlo jí to ponižující, ale co mohla dělat? Domnival se snad, že si nedokáže zapamatovat, kdy má servírovat snídani,oběd a večeři? To měl o ní tak slabé mínění? Nechtěla nad tím bádat a mávla nad tím rukou. Když nepřipravovala jídlo, což jí zabralo jen chvilku, prozkoumávala srub a procházela se kolem něho. Seznamovala se s prostředím.
On, v patře, pracoval na své knize.
A takto oděleni, strávili celý první den.
Noc byla obdobná jako ta první. Ona se prospala na vrzajícím gauči, on na pohodlné, manželské dvojposteli, kde bylo místa více než dost.
Druhý den a třetí noc
****************************
Teprve se zabydlovali, všechno pro ně bylo nové, ale on vytáhl loďku ze sklepení srubu a nadšeně navrhl, aby se projeli po jezeře. Prý, aby poznali okolní prostředí, přírodu a lépe se naladili na pobyt. Na energie krásné švédské země, jak zdůraznil.
Nebyla nadšená. Nevěděla moc, co od toho čekat, ale rozpačitě souhlasila. Co mohla také jiného dělat? Obávala se, že jejich společná plavba, po jezeře, bude rozpačitá a trapná, ale opak byl pravdou.
On ožil jako malý kluk a opravdu si to užíval. Vesloval s nadšením, zajížděli blízko ke břehu, do všech zátočin jezera a ač toho nenamluvili mnoho, oběma tepala srdíčka ve stejném rytmu dobrodružství. Byla uvolněná a zářila. On se cítil jako kapitán lodi, který veze vzácný poklad.
Byli jako děti.
O to větší zklamání zažila, když se vrátili do srubu. Z rozverného kluka se stal opět odtažitý, prací posedlý, spisovatel, který měl hlavu jen pro svou práci a jí bral jako pokladní v supermarketu.
Chladně, odtažitě. Vzalo jí to více než si chtěla připustit. Chtělo se jí brečet. Někdy měla takové stavy. Měla trochu problém z dětství, protože vyrůstala jen s matkou, která střídala partnery. S pravým otcem se poprvé setkala, až když jí bylo osmnáct let. Ač už se jako lvice cítila dostatečně psychicky silná nesla to těžko a vylila kolem mnoho slz.
Tehdy zažívala pocity nechtěnosti. A stejné pocity cítila i teď.
"Projektuji si snad do něj svého otce?" napadlo ji, protože on byl v podobném věku. Klidně mohl být jeji otec. Ten pocit jí na pohodě nepřidal. Naopak. Začal svírat její srdce, dostávala trochu strach a začala se cítit nekomfortně.
Den dospěl ke svému konci. Proběhla večeře a pak chtěl, aby uvařila konvici kafe, kterou si vezmou ke krbu. Prý si mohou povídat.
Při jeho slovech v ní hrklo. Pocit stísněnosti se ještě zvýšil. Bála se trapnosti. Opět si vzpoměla na svého otce. Pocity poslušné dcerky moc neznala, protože dětství prožila v revoltě a odmlouvání, ale tady si takové chování nemohla dovolit.
Bála se toho večera a při představě, že tuto trapnost bude muset absolvovat každý večer se zhrozila ještě více.
Nakonec, ale večer předčil její očekávání.
Ač toho nenamluvili mnoho, spíše fráze, vše bylo přirozené, uvolněné a svým způsobem přátelské, ač si vykali.
Ukázal se z trochu jiné stránky. Více uvolněnějši, vřelejší, láskyplnější.
Sympatické bylo, že jejich rozmluvu zbytečně neprotahoval. Trvala asi hodinku, a když se začala cítit unavená, což gentlemansky vycítil, omluvil se, že je sám unaven a odešel nahoru.
Připravila si gauč, na kterém si povídali, ke spánku a ulehka na něj s hezkým pocitem, příjemně stráveného večera. Občas mezi nimi konverzace zadrhla, z důvodu, že ani ona ani on si nebyli jistí zdali prohlubovat otázky na určitá témata. Například jejich vztahů.
A tak si hráli nezávazný slovní ping-pong a alespoň zbylo spousta zajímavých otázek na další večery. Měla z toho dobrý pocit a byla za to ráda. Těch večerů bylo před nimi přece ještě tolik.
Usínala spokojená s úsměvem na tváři. On ještě dlouho svítil, ale zeshora se ozývalo ticho, Věděla, že pracuje na počítači se sluchátky na uších. Určitě je měl nasazená a koukal do compu.
Co asi dělal. Pracoval, psal nebo hrál hry, koukal na film, seríál nebo třeba na porno a u toho si ho... Usmála se při té představě a pak se její mysl prolnula do spánku, protože už byla opravdu unavená. Její poslední myšlenka byla, jak mučivé je pro ženu a muže strávit tři týdny bez milování. Její ruka se přitom intuitivně přesunula na vnitřní stehno, blízko rozkroku, ale dříve než by se dělo něco zajímavého, zmožena únavou a změnou podnebí i prostředí, usnula.
Noc byla tichá, klidná a mrazivá. Ve srubu bylo, ale krásně vytopeno a tak se oběma spalo nadmíru dobře.
