Ganmal
Popis: - starý a moudrý mág a čaroděj. Nikdo nevěděl kde a kdy se narodil a on o tom mlčel. Říkalo se, že je starý jako čas sám, ale on toto tvrzení vždy popíral. Byl duchovním vůdcem Osady a všichni Osadníci se na něho obraceli s důvěrou a nadějí ve všech záležitostech života. Podmanivý, vlídný, spíše hlubší a přesto jasně zřetelný a melodický hlas dokázal vždy pohladit po duši každého kdo se s čarodějem rozhodl promluvit.
Ganmal chodil bos. Vždy a všude. Jeho nohy neposkrvnilo bláto, jeho chodidla nerozřízl žádný ostrý kámen skrývající se v prachu cest. Přes hory, hvozdy, louky i nížiny prošel bosou nohou bez úhony. Mohl šlápnout na pichlavé ostny jedovatého bodláku a přece nepocítil bolest ani si nezpůsobil zranění.
Byl mistrem magie a mistrem v léčitelství.
Výška: 188 cm
Váha: 75 kg
Věk: neznámý
Zajímavost: Ganmalův nejoblíbenější nápoj byla śťáva z červené řepy. "Všelék na všechny neduhy" - jak s oblibou říkával.
Hlavní zbraň: Magie, kouzla, čáry...
Životní krédo: "Vlídná slova nic nestojí, ale mnoho znamenají..."
Vlastnosti (maximální hodnota 100):
Sila: 60
Obratnost: 80
Magie: 90
Umění boje: 99
Odvaha: 99
Charakter (dobro:zlo): 99:1
Charisma: 100
Citace z Artefaktu moci:
(strana 75/76/77, kapitola Ganmal potkává Joshuu)
„Děkuj nebesům za utrpení, které na tebe seslalo. Toto utrpení je výzvou. Zkouškou,“ pravil tajemně Ganmal místo pozdravu, když se náhodou potkali s Joshuou na cestě vedoucí k bráně Osady. Ganmal se chystal navštívit hlídku střežící bránu a prohodit s nimi pár povzbudivých slov, zatímco Joshua se vracel právě odtud. Chvíli klábosil s mladíkem Gosipem o tom, jaké jsou jejich vyhlídky v souboji s čaroději.
„Ale Ganmale!“ zakroutil hlavou nesouhlasně Joshua. „S takovými řečmi...“
Joshua větu raději nedokončil a odvrátil od Ganmala svou tvář. Ganmal dobře postřehl, že se v koutku jeho oka zaleskla slza.
„Promiň, nechtěl jsem...“ skoro zašeptal omluvně Joshua.
Ganmal mlčel. Chápal, jak se chlapec cítí. Chápal ho celým svým srdcem i sdílenou životní zkušeností. Nebylo však času na dlouhé řeči. Chtěl, aby chlapec pochopil, bez dlouhého vysvětlování, co mu chce sdělit.
Joshua pohlédl na Ganmala a jeho oči se v náhlém pohnutí zalily slzami: „Nebudu už nikdy chodit, tak jako dřív. Bude ze mě mrzák!“
„Bude z tebe to, co budeš chtít, aby z tebe bylo,“ pravil klidně Ganmal. „Chápu, že vstříc realitě svojí momentální životní situace, to vidíš černě. Pamatuj ale, že nejsilnějším faktorem je tvoje mysl! Ta je činitelem. Pomocí ní tvoříš svoji budoucnost. Je jen na tobě jaká bude...“
„Je těžké uvěřit,“ prohodil sklesle Joshua a opět sklonil hlavu.
„Uvěřit tomu, co říkám, je možná těžké, ale je to základ. Bez víry není uzdravení. Řeknu ti jedno tajemství...“
Joshua zbystřil. Ganmal mu chtěl svěřit tajemství? Poctít ho tak významnou důvěrou? To mu zvedlo náladu.
„... nemusíš ho však vykládat každému na potkání.“
„Chápu, budu mlčet jako hrob,“ přitakal vroucně.
„Pamatuješ se, jak dostala před časem tvoje kamarádka Morina dávivý kašel?“
„Ano. Dobře si na to pamatuji. Byla to ošklivá nemoc. Báli jsme se, aby se to nepřeneslo na ostatní a nerozšířila se po Osadě epidemie. Bylo skvělé, že jsi jí namíchal speciální bylinný lektvar, který ji zakrátko vyléčil.“
„Vyléčila ji síla její mysli a schopnost jejího těla samoozdravit se, podpořená důvěrou ve mne. Ten lektvar totiž nebylo nic jiného než směs travin, které nemají žádnou léčivou moc. Vůbec žádnou. Jen obarví vodu na zeleno. Lektvar tak dostal tajemný nádech a linulo se z něj přitažlivé aroma. Morina uvěřila, že jí dávám silný elixír, který s dávivým kašlem rychle zatočí. Proto se vyléčila. Silou své mysli. Vírou. Stejnou vírou, kterou se můžeš napravit i ty...“
Joshua koukal na Ganmala s otevřenou pusou. Takže čaroděj podal Morině jen obyčejný vývar z trávy, který neúčinkoval jinak než, že obarvil vodu? A co tedy Morinu vyléčilo tak rychle? Bylo jí lépe do tří dnů a do týdne, od chvíle kdy začala pít lektvar, už byla zcela zdráva. Všichni si mysleli, že to bylo Ganmalovým čarodějnickým uměním.
„Takže tys Morinu neočaroval?“
Ganmal zavrtěl hlavou. „Neočaroval. Jediné, co jsem udělal bylo to, že jsem jí podal ten obyčejný vývar z trávy s důrazem na to, že jde o silný elixír, který jí navrátí zdraví. Její mysl to vzala za své. Uzdravila se proto, že uvěřila. Věř a víra tvá tě uzdraví. To platí v každém případě. V tom tvém také,“ ukázal na jeho chromou nohu.
Joshua si ji instinktivně přitáhl k tělu a opřel se o berli, protože při tom lehce zavrávoral. „Tomu nevěřím.“
„Pak jsi se rozhodl sám. Kde není víry ve zdárný výsledek, těžko lze očekávat nějaký pokrok,“ řekl Ganmal nezúčastněně, až téměř lhostejně.
„Budu mrzákem napořád. Až opět přijdou čarodějové budu bojovat a padnu. Alespoň se nebudu muset trápit po zbytek života a snad moje smrt bude Osadě alespoň užitečná - pokud vyhrajeme!“
Ganmal se na něj podíval ostřeji. Neřekl však nic. Jeho úkolem bylo nabízet alternativy a navádět skrze moudrost na cestu. Nemohl však po ní, s tím kdo ji potřeboval, již kráčet. Bylo na každém, jak s jeho radami naloží. Zda-li si z nich něco vezme. Mnohým Ganmal pomohl. Nikoliv však všem. Ve své moudrosti věděl, že nutit někoho k tomu, aby vykonal přesně to, co mu radí, by bylo chybou. Velkou chybou. Svobodná vůle každého v Osadě byla jednou z nejvyšších hodnot.
„Nech si to projít hlavou, a pokud si budeš chtít promluvit, vyhledej mne,“ pravil klidně, zahalil se do svého pláště a pokračoval v cestě k bráně, aby povzbudil hlídku.
Joshua začal kulhat opačným směrem – do středu Osady. Údery jeho hole o zem, se rozléhaly mezi palisádami a Joshua v duchu proklínal osud.
