Popis: Loď kapitána Hagana Hogarda. Rychlá, snadno ovladatelná, dobře vyzbrojená, s malým ponorem, který jí dával možnost přistávat na nehostinných a neznámých místech. Posádku tvořilo okolo padesáti můžů. Vesměs sebranka nejhoršího typu. Otrlý námořníci a chlápci, ze kterých šel strach. Mnozí z nich měli četné jizvy a špatně zhojené šrámy a rány ze rvaček a bitev. Vyzbrojena 14 děly v záklopných střílnách, z nichž dvě byla čtyřliberní, šest šestiliberních a čtyři osmiliberní, se mohla směle a bez obav utkat s jakoukoliv jinou válečnou lodí.
Kapitán: Hagan Hogard - mohutný muž s černými vlasy a černým plnovousem, jehož obličej zdobila dlouhá jizva, táhnoucí se od čela přes levé obočí až k levé líci. Na sobě měl tmavě modrou uniformu námořního kapitána lemovanou zlatými knoflíky a stuhami. Působil sebejistě a nebylo pochyb, že si u posádky umí zjednat patřičný respekt. Autorita a jistý druh velitelského charisma – to vše vyzařovalo z jeho osoby na první pohled.
1. důstojník: Jack Graver Bocman: Homér Garga Výtlak: 70 tun Délka: 18,5 metru Počet děl: 14 Posádka: 50
Na palubě Něžné Mary - tématická hudba autora knihy vyjadřující náladu a atmosféru na lodi kapitána Hagana Hogarda:
Citace z Artefaktu moci:
(strana 92/93, kapitolaNa lodi)
Život na Něžné Mary se zdál být jednotvárný. Atmosféra v posádce však dávala tušit, že jde o klasické ticho před velkou bouří. Posádka si tyto klidné dny s chutí a gustem užívala. Tvořila ji horda nejhorších individuí a hrdlořezů, které kapitán Hagan Hogard dokázal po přístavech sesbírat Byla však dobře sehraná a disciplinovaná. Každý námořník věděl přesně co má dělat, jaká je jeho úloha. Kázeň byla na Něžné Mary striktně vojenská. Co řekl kapitán Hogard nebo bocman Garga bylo svaté. Kdo nesplnil příkaz, byl tvrdě potřestán. Bičováním, přivázáním k hlavnímu stěžni bez vody a jídla na dobu tak dlouho, jak těžké bylo jeho provinění. Trestem nejvyšším bylo shození do moře a ponechání vlastnímu osudu či okamžitá smrt z kapitánovy šavle. Slitování Hogard neměl žádné a neposlušnost, lenost, odmlouvání či pozdě vykonaný příkaz, považoval za rebelii. Raději krutě potrestal někoho neprávem, než aby zjišťoval, jak se věci mají. Posádka to dobře věděla, a proto si každý plnil své povinnosti s maximální zodpovědností. Strach z krutých a často nespravedlivě v hněvu uložených trestů, udržoval posádku v pohotovosti. I přesto nebo právě proto na lodi panoval kolektivní duch a dobrá nálada. Dolů do podpalubí kapitán zásadně nechodil. To bylo pod jeho úroveň. Námořníci tam často před spaním pořádali veselé pitky, náruživě pokuřovali, společně zpívali prastaré námořnické písničky a užívali života, o kterém nevěděli jak bude dlouhý. Mezi mnohými z nich panovaly pevné přátelské vazby. Takové, které dokáže nerozlučně a navždy spojit jenom společně prožitá zkušenost. Kapitán Hagan Hogard byl povahou velmi nevyzpytatelný, často hněvivý a prudký, přesto byl u posádky oblíben. Jeho velitelské schopnosti, dobrý úsudek a intuice v krizových situacích společně se sebevědomím a charismatickým vystupováním, dodávalo posádce neochvějný pocit jistoty, že na kapitánském můstku stojí muž, který ví, co dělá. Stejně tak bocman Homér Garga– pravá ruka kapitána – se těšil u posádky respektu a oblibě. Vyšší důstojník Jack Graverplatil za aristokrata a údajně měl opravdu šlechtické předky. Držel si od posádky větší odstup a byl častým hostem v kapitánově kajutě. Těžko říct proč chlap jako on skončil na Něžné Mary. Každopádně sem pasoval a posádka ho respektovala.
Amazonka
Popis: Galeona kapitána Henryho. V porovnání s Něžnou Mary se hůře ovládala a byla výrazně pomalejší. Nesla však na své palubě posádku čítající 200 mužů a její hrůzunahánějící výzbroj tvořilo 28 děl! Při plné boční salvě tedy dokázala vyslat na protivníka dělové koule a sekané olovo ze 14 lafet. To byla ničivá síla!
Kapitán: Honoré Henry- menší muž hrdé postavy. Měl šaromantní, téměř chlapeckou tvář, v níž se však zračila tvrdost a odvaha vojenského velitele. Chodíval oblečen v zářivě bílém vlněném kabátci přepásaném rudou šerpou, bílých nabíraných kalhotách, s třírohým kloboukem téže barvy na hlavě. Kapitán Henry měl pověst lovce pirátů. Byl váženým a respektovaným v širém okolí a jméno jeho lodi -Amazonka- nahánělo hrůzu všem nekalým živlům, kteří se plavili po Moři.
Výtlak: 350 tun Délka: 35 metrů Počet děl: 28 Posádka: 200
Štika
Popis: Malá, lehká, pevná a na pohled dobře vypadající loďka princezny Méthei. Nazývala ji Štikou, ale to nebylo jméno v pravém slova smyslu. Lidé z jejího ostrovního národa tak označovaly pouze druh lodi. Na ostrově Thulu měla svoji Štiku téměř každá mladá žena či dívka.
Výtlak: 4,5 tun Délka: 5,5 metru Posádka: 1 (max. 2 osoby)
Citace z Artefaktu moci:
(strana 74, kapitolaNové příležitosti)
„Nedáváme jména lodím,“ lakonicky to okomentovala princezna, když se velmistr Takeda zeptal. „Pro nás jsou lodě jen věci. Copak dávají lidé v přístavním Městě jména košilím, kalhotám a koženým vestám, které nosí? Uctíváme moře, protože moře je věčné a bude zde zřejmě i potom, co můj národ zanikne. Pro moře máme mnoho jmen, mnoho názvů, protože moře je proměnlivé – pokaždé jiné a má mnoho podob a tváří. Lidé v Městě si to neuvědomují. Dali moři prostý název: Moře. Svědčí to o tom, že moře vůbec neznají. Moře je živé. Má svoji duši. Proto si zalouží lepší pojmenování než jen: Moře.“ Usmála se hořce nad pošetilostí měšťanů. Takeda jen souhlasně a zamyšleně pokýval hlavou. „Myslím, že během plavby si budeme mít co říct princezno Métheo. Rád poznávám nové kultury, nové názory a nové filozofie.“ „Při takových debatách obohatíte spíše vy mne mistře Takedo. Jste přeci zasvěcený.“ „Zasvěcený neznamená všemoudrý. Nikdo neví všechno, má zlatá. I ten největší učenec tohoto Světa je jen pouhým nic v porovnáním s Vyšší inteligencí.“ „Co myslíte tou vyšší inteligencí?“ zeptala se Méthea se zájmem. „To je složitá otázka. Takto v pár větách by to vyznělo...“ „Máme spoustu času mistře Takedo. Na Vzdálené ostrovy doplujeme až za mnoho dnů.“ „Dobrá tak tedy začnu od základů. Učení mého řádů Modrých růží říká, že...“ a velmistr Morihei Takeda začal s moudrým výkladem. Jeho společnice princezna Méthea poslouchala pozorně, občas se na něco zeptala, občas přidala vlastní souhlasný či odmítavý názor. Občas srovnala Takedovu filozofii s filozofíí jejího nepočetného ostrovního národa.
