Škola Andělů
Na Nebesích právě probíhala hodina ve Škole Andělů. Starý a moudrý učitel Anděl učil nové Anděly. Dnes se probírala láska bez podmínek. Její zdroje, její přijímání, vysílání i práce s ní. Žáci-andělé už to znali nazpaměť, ale protože opakování je matkou moudrosti bylo třeba jim to neustále připomínat, doslova je prodchnout tímto učením, aby dole, na Zemi, mohli vykonávat svojí službu svědomitě a dobře.
Učitel měl právě tento výklad: "Buďte jako vysílače. Vysílejte, rozdávejte. Bezbřeze a nekonečně. Můžete si to dovolit, protože jste zároveň přijímači. A váš zdroj lásky je nevyčerpatelný. Staňte se průtokem toho všeho. Neřešte podrobnosti. Neřešte nepodstatné. Řešte, co je právě teď! Buďte jako hromosvody a zaveďte na Zem lásku a Světlo. Není to těžké, když se otevřete a když nebudete blokovat to, co přichází."
Učitel se na chvíli odmlčel, přejel pohledem celou třídu, aby se ujistil, že všichni dávají pozor a pokračoval. "A, až tohle pochopíte, až se dostanete na tuto úroveň budete učit druhé. Stanou se z vás učitelé. A teprve potom pro vás nastane ta pravá zábava. Teprve potom prohlédnete a to všechno dostane smysl. Vyšší a krásný smysl. A budete si ho užívat. Což bude sladká odměna za všechno to trápení, kterým jste si museli projít."
Andílci na něj otráveně hleděli. Všechno tohle už znali. Někteří z nich však přeci jenom souhlasně zatřepali křídly na znamení že porozuměli výkladu a vzali si ho za svůj.
Učitel Anděl pokračoval: "Co uděláme když nás nazvou hlupákem, no?"
Třida znuděně opakuje: "Pošleme jim lásku."
"Dobře," povzbuzuje je učitel. "A co uděláme, když nás nazvou hlupačkou?"
"Pošleme jim lásku," opakuje znuděně třída plná malých Andílků a mnozí z nich obrací oči v sloup.
"CO uděláme když se nám budou smát?"
"Vysíláme lásku... "
"Výborně," opět se je snaží podpořit učitel: "A proč?"
Protože láska je od Boha, máme jí vždy dostatek a tento proud nemůže nikdy vyschnout. Jsme napojeni, když požádáme - máme, když chceme – máme, jsme přijímači i vysílači. Přijímáme, vysíláme," zahlaholila třída sborově dobře naučenou poučku.
Jeden malý Andílek-nováček zvedl žádostivě ruku a když ho učitel vyzval pokynutím hlavy, že může mluvit, spustil: "A, co když nás někdo do toho otevřeného srdce zraní?"
"Jak?" zeptal se učitel.
"Nadávkou, negativitou, škarohlídstvím, závistí, nenávistí nebo zlobou..." oddeklamoval naučené negativní emoce Andílek.
"Poslouchal jsi, co jsem právě říkal?" pokáral ho učitel. "Vše tohle je jedno, protože vše je tak PRAJEDNODUCHÉ, až z toho na mne jde dojetí. POŠLEŠ MU LÁSKU. Chápej, vše řeš touto energií. Vše. A pak nemůžeš svojí Andělskou službu na Zemi ničím pokazit."
A náhle zazvonily Nebeské zvonce a oznámily tak konec hodiny. Andílkům se nadšeně rozšířila jejich povětšinou modrá očka a zavěsili je v očekávání na svého učitele.
Ten jen zhluboka srdečně vydechl a řekl: "Tak pamatujete. Láska řeší vše. Konec hodiny!"
A po jeho slovech nastala vřava, protože Andílci se rozkřičeli, rozštěbetali a pak nadšeně třepajíc křídly začali odlét každý za svým volným časem, který trávili v radovánkách a štěstí.
Další hodina výuky Andělů na Nebesích skončila.
Malého Andílka-nováčka však ještě učitel zastavil v jeho touze rozletět se za radovánkami, vzal si ho stranou a navodil mu modelovou situaci, aby si byl jistý, že nováček dobře pochopil dnešní hodinu. Posadil ho do pomyslné restaurace plné lidí: "A teď plň svou službu," vyzval ho.
Andílek se začal soustředit, ale po chvíli ho učitel přerušil vzrušeným hlasem: "Ne, ne, to je chyba! Proč se soustředíš jen na ty dvě krásné slečny? A co ten postarší muž co ti sedí ve výhledu?"
Anděl lhostejně pokrčil rameny: "A co s ním?"
"Ten je také součast tvého příběhu, který právě píšeš."
"Jak to myslíš, učiteli?"
"Myslím to tak, jak to je. Chceš si snad vybírat jen pěkné, mladé perspektivní kusy? Takhle tvoje služba Anděla na Zemi nefunguje. Pokud chceš být ve své profesi úspěšný, a já věřím, že ty budeš, tak se naučíš zakladní podmínku celého procesu. Rozdávat lásku všem, bez podmínek. A to je podstata. O tom všem to je.
Pokud to nedokážeš, jen těžko budeš zařazen do služby. A pak přijdeš o všechny výhody a budeš přeřazen na Anděla druhého, možná i třetího stupně, a možná pak i přijdeš o andělská křídla a tvoje duše se opět zrodí na zemi a bude z tebe člověk. To bys chtěl?"
Andílek se zatáhl.Jeho dobrá dušička se vystrašila. Pochopil rázem, že stoupal nahoru po andělských schodech Boží přízně, že ho to stálo hodně usilí, hodně lidských životů a hodně učení se podstatě lásky. Hodně práce na odstranění vlastního ega. Učitel ho na to jen lehce upozornil, rozvibroval strunku jeho Andělské odpovědnosti a rázem bylo jasno. Andílek se zastyděl. Andělská služba není jen o tom rozdávat lásku krásným lidem, kteří ji často ani nepotřebují, andelská služba je o tom, rozdávat lásku všem. Bez rozdílu, bez podmínek. A to je podstata Anděla prvního stupně.
Kdo toto dokáže, přibližuje se Bohu. Již k němu má velice blízko. Prakticky rozdává čisté Božství, čistou lásku. A to není služba. To je odměna. A proč? Protože láska je nevyčerpatelná, když jí budete čerpat ze zdroje, tak jako naši andílci. Láska totiž neodvysí od partnera, jak si mnozí myslí a jak jste mylně učeni.K lásce nepotřebujete druhého. Tímto hloupým faktem jste jen vydírani, aby vás někdo mohl lépe ovládat. Nenechte se už ovládat. Osvoboďte se a otevřete se Univerzální lásce, která vás nikdy nezklame, nikdy nepodtrhne, nikdy nezradí.
Kdo tohle pochopí vyhrál svůj život. Kdo to nepochopil může si přečíst tuto povídku znovu. Neprohloupí.
Dimenze: 
