KUREVNÍK
Petr chodil s dcerou slavného zpěváka. Proto měl přístup do jeho domu. A tak, jednoho dne, přišel za svojí láskou, aby si vyšli někam na kávu, pobavit se, projít se po pražských parcích a trávit spolu pohodový čas.
Jeho láska ho přijala vlídně, ale potřebovala se ještě upravit, a tak ladně odkráčela do koupelny a Petra nechala sedět v jejím malém pokojíku, který sousedil, přes malou chodbičku, s koupelnou i kuchyní.
Petr trpělivě seděl a čekal než se jeho láska udělá krásná. Různé ženy potřebují různý čas. Jeho láska ho potřebovala více než dost, ale pak to stálo zato. Vypadala opravdu senzačně. Jako lady ze světového magazínu.
Petr to dobře věděl a tak trpělivě čekal a četl si na mobilu nějaké zprávy, když tu zaslechl štrachání zámku u domovních dveří.
Právě přicházeli, možná nečekaně, rodiče jeho lásky.
Nevěděl, co udělat.
Zda-li je jít pozdravit, což se mu moc nechtělo, a nebo vyčkávat, až přijde z koupelny jeho milovaná přítelkyně a za jejími zády bude trapnosti z prostého oslovení: "Dobrý den," daleko méně.
Rodiče, jeho lásky, se začali bavit zcela uvolněně.
Pár vět proběhlo k tomu, jak bylo a něco k tématům, kterým nerozuměl, ale netrvalo dlouho a začali se bavit o něm.
Sevřelo se mu hrdlo. Teď situace s odhalením toho, že je kousek od nich, dostávala nový rozměr.
Manžel, matky jeho lásky, se do něj ostře obul.
Vytýkal mu to, že nedokáže vydělat dost peněz plus další věci a nakonec vybalil trumf nad trumfy největší: "Stejně na tobě může voči nechat. Furt ti čumí do výstřihu. Myslíš si, že jsem se toho nevšim?"
Marii, jeho ženu, to potěšilo. Měla krásná, velká, hezky tvarovaná ňadra, která se nebála ukázat a odhalit tak, aby oko muže mohlo obdivovat jejich přírodní přirozenost. I přesto, že jí bylo 55 let dokázala být přitažlivě neodolatelná – pokud chtěla. V mládí o ní muži soupeřili a pak, když už byla šťastně vdaná, po celý život jí lačně hleděli do výstřihu. Naučila se pracovat s jejich neustálým zájmem. Někdy ji to bavilo, jindy obtěžovalo.
Dobře věděla, že Petr, přítel její dcery, na ní trpí. Stydlivě to naznačoval mnohokrát. Líbila se mu. To se pozná. Žena to pozná bezpečně, okolí to pozná také. Její dcera se totiž velmi podobala Marii. Měli shodné rysy krásy. Velmi shodné. Marii dělalo dobře, že Petr není lhostejný k jejímu štědře odhalému výstřihu. Užívala si to.
To jsme, ale trochu odbočili. Vraťme se do situace, kdy si dva manželé vytýkaji cosi a jeden nechtěný účastník jejich nitimní debaty, navíc zoufale milující jejich dceru, je kousek od nich a mlčky poslouchá.
Marie si nenechala výtky svého manžela líbit a přešla do protiútoku: "Vadí ti, že mi čumí na kozy? A, co tvoje fanynky? Spousta ti jich píše jak tě milujou. Kolik jich tě svádí očima i tělem na koncertech? Žiju s tím celej život! A tobě vadí, že mi čumí na kozy?"
To ho dopálilo: "Tak máme přeci dohodu, ne? Sexuální volnost. Dopřeješ mi milenky. Pro můj rozvoj."
Uchechtla se: "Pravidlo dobrý pro tebe. A já?
"Tak dej tomu loudilovi. Je mladší, třeba si užiješ."
"A nebo taky ne a bude to trapný."
"To je tvůj boj," uchechtnul se zase její manžel, čímž jí lehce dopálil.
"Dobře, tak si ho zaučim. Pěkně podle mne."
Trochu ho to zarazilo, ale neztratil vtipnou duchapřítomnost: "Uč ho pilně. Máš ho co učit."
Jeho slova zasáhla příjemně její srdce. Kříslo to mezi nimi.
Přistoupil k ní a objal ji: "Klidně si ho dej. Stejně mi tě nevezme."
"To asi ne, ty můj kurevníku," plácla ho rozverně po zadku, krátkým švihem. To gesto, v jejím podání, mělo znamenat cosi jako: "Jsi MŮJ, majetek.
A právě v tu chvíli vyšla z koupelny Petrova láska. Poplácala ho rozverně po zadku, krátkým švihem. Pro sebevědomou lvici, jejího typu, to nebyl žádný problém. Toto gesto v jejím podání znamenalo cosi jako:"Jsi MŮJ, majetek." Prostě dcera matku nezapře a lecos od ní odkouká.
"Jdem," řekla mu téměř, jak když panička úkoluje svého pejska.
"Kam," téměř šeptnul.
"Ven, někam na kafe"
Její slova upozornili manželský pár, že není v domě sám. Trapnost, které se Petr obával nenastala. V této umělecky založené rodině se vše bralo volněji. Když je Petr nesměle pozdravil, nikdo neřešil, že byl vlastně vetřelcem v domě.
A když si uvědomíte tento fakt, nepřijde vám třeba divné, že se později Petr a Marie sblížili natolik, že slova Marie o zaučování nepadla daleko od pravdy. A protože je tento příběh především o Marii a Petrovi, pojdme si je teď trochu blížeji představit.
*********************
MARIE A PETR
Bylo jí 55 let, jemu 45 let. Ona se jmenovala Marie, on Petr. Věkový rozdíl si lehce dopočítáte. Byl mezi nimi znát? Stali by se párem, který by k sobě poutal pozornost okolí, když by spolu seděli v kavárně a jejich ruce by se milenecky střetly? Ale vůbec ne.
Fungovalo to mezi nimi od první chvíle.
Rozuměli si. Ona byla vdaná, dokonce za výraznou, bohatou a slavnou osobnost, byla režisérkou, scénáristkou a měla za sebou mnoho úspěšných premiér filmových, divadelních i muzikálových představení. On byl spíše chudý, v měřítku významu nějaké slávy, doslova nevýznamný romantik a snílek, působící v širokých vodách umělecké sféry. Psal knihy, texty k písničkám, sám dělal hudbu, zejména soundtrackovou, k videím na youtube, k dokumentárním filmům i větším, zásadnějším multimediálním projektům.
A právě tohle je spojovalo.
Ale možná v tom bylo něco víc. Víte, že se říká, že vztahy, které jsou věkem velmi vzdálené a přitom láskou nerozdělitelné sahají do jiných dimenzích, do jiných světů a nebo třeba minulých životů? Třeba je to tak. Těžko říct. Každý věří něčemu jinému. Někdo životu po životě, jiný třeba inkarnaci mimozemských duší do pozemských těl. A protože tyto anomálie se pak hledají, je logické, že i přes rozdílný věk, k sobě budou tíhnout. Jejich pouto zpečetěné vyšším principem tak bude nerozdělitelné. Bez ohledu na věk, bez ohledu na finanční možnosti, sociální postavení, barvu kůže, politickou preferenci, náboženské vyznání nebo cokoliv jiného.
Sešli se jako kamarádi, aby si popovídali, ale on se jí začal, mezi řečí, intimně dotýkat.
Nechala si to líbit do určité míry, ale pak, když začal být odvážnější, se ohradila: "Jakýkoliv jiný by si ke mně toto nemohl dovolit, ale u tebe mi to nevadí. Už jsem si zvykla. Jsi takový jaký jsi. Fakt jsi čuně, Petře!"
"A na jakou metu chceš dojít, když jsi vdaná?" zajímalo ho, aby zjemnil její výtku.
"To je dobrá otázka," rozesmála se. "Třeba chci vyhrát celou hru. Dojít kam až to jen půjde, ale jak se tak koukám na tebe mladíčku, nebudeš mít odvahu posunovat mety, protože se bojíš mého muže:)"
Trochu se mu vehnala červeň a zloba do tváří, protože dobře veděl, že věhlasu, moci a finančních, právních i jiných možností slavné osobnosti, o které tu byla řeč, nemůže ani zdaleka dosáhnout.
Chvíli přemýšlel a pak řekl: "Jestli chceš vyhrát celou hru, pak já taky."
Nastalo mezi nimi vzrušené ticho. Doslova vibrovalo prostorem. Dech se jim zatajil, aby vzápětí s procesem uvolnění nabral ještě větší, intimnější grády.
Byli v jedné místnost, pili víno - celý večer byl před nimi. Klidně celá noc, protože nebyla síla, která by je mohla vyrušit.
Byli u ní. Užívala si převahu domácí prostředí. Je to jako ve fotbale nebo v hokeji. Domácí tým má vždycky výhodu a měl by tlačit více na pilu než hosté, třeba už jen proto, že zná prostředí a díky tomu se může cítit komfortně.
Marie toho využívala naplno. Uměla si to užít. Byla přece manželka celebrity, a z toho důvodu na ní byly kladeny nároky, které zvládala díky svému šarmu, důvtipu a inteligenci, s přehledem.
Byli už docela opilí a on něco opět zkusil. Přitahovala ho její masivní ženskost. Marie totiz měla, i přes svůj věk, výrazně, pevnou, velkou a vnadnou ženskou krásu.Ve škole by určitě nedostala pětku, ač tohle číslo, možná ještě když přičteme jedničku, vyjadřovalo sílu přitažlivosti, kterou s gustem nabízela k pohledu tomu o deset let mladšímu romantickému loudilovi.
Večer byl krásně rozjetý. Povídali si, nejdříve obecně, pak o umění, a pak opravdu tvrdě intimně, což v nich vzrušilo touhu. Jejich ruce se protínali, hladili a on pak navrhl, že by mu mohla hladit bříško. Masírovat bříško, protože hodně cvičí a ženská ruka, ženská energie by mu pomohla s regenerací, s odbouráním únavy. Marie, to, po krátkém zaváhání, po krátké úvaze ráda udělala. Hlazení bříška přeci není nevěra a nebo ano?
Krásný večer pro oba pokračoval. On občas přinutil její ruku, aby sáhla pod bříško. Na jeho intimní zónu. Lehce se bránila, ale protože se tomu začli oba smát - ledy byly prolomeny. Ukázal jí výstavní touhu. Pochopila to a svlékla ho. Došlo na intimnosti. Rukou, ústy, mezi ňadry. Ukázal jí erupci sopky a tím bylo vše skončeno.
Byla za to ráda. Omládla o deset let a on měl další zkušenost s láskou. Oba si tuto zdánlivou nevinnost odnesli do svých vztahů. Ona do toho svého, on do svých dalších, budoucích.
*******************************
PIKNIK
Jenže jejich krátkým erotickým vzplanutím nic nekončilo. Začali se scházet po kavárnách, čajovnách i malých hospůdkách a romantických vinárnách, kde ona měla jistotu, že nebude eroticky dotěrný.
Její hradba, spočívající na chatrných základech vědomí, že veřejné prostory otupí jeho viditelnou touhu po ní, fungovala do jisté míry.
Když byl prostor, byl odvážný. Ve slovních narážkách, ale také s dotyky a hlazením, které však, pokud by mělo rozpálit nějakou vášeň a překročit míru intimity vhodné pro veřejné místo, okamžitě přerušil a rozverně zamluvil nebo překryl zasmáním, vtípkem či odvedením pozornosti jinam.
Brala jeho hru a užívala si jí. Počet jejich setkání narůstal, až jednoho dne přistála na jeho mobilu zpráva, kterou nečekal. Byla od Marie:
Dal bys piknik za Prahou?
Můžeme probrat hlouběji věci, které jsi chtěl...
Odpověděl: Jo, ale jak to myslíš?
Podrobnosti asi osobně. Vyzvednu Tě na nadraži. V kolik?
Ve vršovicích můžu být ve 12:30. Před nádražní budovou, kde jsou autobusy.
Ja vim. Budeš tam přesně?
Na tuty. Možná i trochu před.
Prima, přijedu.
Autem? Bílé Porsche? :)
Čím jiným? :)
Máš místo na piknik?
jo.
Zavolám ti...
Ok
A pak následoval hovor, ve kterém Marie vysvětlila, že zná super místo za Prahou, kam se dá zajet a udělat si piknik, tak, aniž by byli rušeni. Mohl jí také předčítat z knihy, kterou psal, aby mu řekla svůj názor, protože byla zkušená scénáristka a vystudovaná režisérka. Vřele souhlasil.
Dojeli za Prahu, rozložili deku, vytáhli jídlo a pití a začali si povídat. Bylo to hezké, ale trochu se to zvrtlo. Udělal zase něco, co neměl. Reakce Marie byla ostrá.
"Petře, tohle si ke mně nesmíš dovolovat!"
"Promiň,nějak jsem to... "
"Co?!"
"Neuřídil."
"Uvědom si, že jsem vdaná žena."
"Já vím."
"A přesto uděláš tohle?"
"Jo."
"To nechápu," zakroutila zklamaně hlavou a pak si začala urovnávat svetřík, který jí odvážně rozepnul a objevoval krásy, které byly pod ním ukryty. Svetřík hezky, rafinovaně, přiléhal k jejímu vnadnému tělu, protože si toho pod něj nevzala zas až tak moc. Udělala to záměrně a nebo se jen chtěla cítit žensky, pohodlně? Možná ani sama nevěděla, ale každá žena se přece chce líbit. Být krásná a přitažlivá, především pro svého manžela, ale pokud ten je, jak to tak bývá, po většinu všedních dnů nevšímavý k její kráse, pak ocenění jíných mužů bývá vítanou vzpruhou pro sebevědomí ženy. I přes výše řečené však byla ráda, že jeho vzplanutí prudce ochablo.
"Promiň, Taky to nechápu,," řekl nezúčastněně, protože tomu tak prostě bylo: "Nevím, co to do mně vjelo, nechápu, co mně to popadlo, ale už se prostě stalo."
Marii se vytratila červeň rozhořčení z tváří: "Tvrdíš, že miluješ moji dceru a uděláš tohle?"
"Co?"
"Vyjedeš po mně."
"Já ji, ale opravdu miluji. A moc."
"V tom ti věřím, proč ale tohle?" ukázala si do oblasti svého velkého hrudníku.
"Nevím," řekl po pravdě. "Už se stalo, neuřídil jsem to. Promiň. Jsi její matka, asi mi splýváte. Jsou to přesahy lásky nebo co," snažil se z toho vymluvit: "Vždyť už přece mezi náma něco proběhlo."
Jeho slova jako by neslyšela: "Omluvu přijmu jenom když slíbíš, že už se to nestane."
"Máš moje slovo."
To ji viditelně uklidnilo, ale přesto řekla: "Všechno si zkazil. Balíme deku a jedem do Prahy... "
"Né, počkej,,, " zavěsil na ní prosebný pohled. "Fakt bych ti rád přečetl pár stránek z knížky. Jsi scénáristka, režisérka, matka mojí lásky, zkušená žena. Opravdu mě zajímá tvůj názor."
Po jeho slovech roztála. Usmála se a pohledem hodila do jeho rozkroku: "A necháš ho na pokoji?"
"Jo," usmál se také, protože tím se zdálo být vše uzavřené.
"Můžu číst?" natáhl se po note padu, který se válel na dece.
Marie si lehla na záda zaclonila si oči, protože příjemné sluníčko vykukující skrz mraky jí bodalo do zorniček. "Tak čti," řekla smířlivě.
A Petr četl. Líbilo se jí to. Občas se zasmála, ale nikoliv urážlivým nebo arogantním smíchem. Její zurčivý smích, stejně tak jako jarní potůček vřele zabublal, když se jí nějaká pasáž zalíbila. Užívala si to.
"Jo, je to celkem dobré, nech to, tak, jak to je.Nic tam neměn," pochválila jeho dílo. Udělalo mu to radost.
Dali si pauzu ve čtení, rozbalili jídlo, trochu pojedli, napili se, a pak jen leželi na dece, vedle sebe, a koukali do nebe.
Byl krásný den. Jaro teprve přicházelo, ale den se vydařil. Byl teplý a vřelý.
Najednou se jejich ruce protnuly.Našla jedna druhou. Tak nějak přirozeně, intuitivně. Zmáčkla ho podobným gestem, podobným stiskem, jako to dělala její dcera. Vřele, citlivě, ale s dostatečnou dávkou smyslné agresivity. A přesto byl v jejím stisku mateřský cit. Míchalo se to. Mateřství, láska, milenecká touha překročit hranici, která byla vytyčená tak pevně, jako neprolomitelné hradby.
"Jsem stará;" řekla náhle a její sevření povolilo.
"Nejsi," odvětil vřele.
"Jsem. Víš kolik mi je?"
"Vím."
"Tak vidíš."
"Je mezi náma asi deset let. Co to je? Pouhý nic."
Mlčela a usmívala se. Bylo znát, že jí jeho slova těší.
A pak pomalu pokračoval tichým hlasem, kterým se spolu baví milenci: "Uvědom si kdo vedle tebe leží. Je mi 45. Mezi mnou a tvojí dcerou je také věkový rozdíl. Na opačnou stranu. A když v tom nevidíme problém, pak proč ho hledat jinde?"
Zasmála se. Pobavilo ji to. Po jeho slovech roztávala, mládla. Tak to je. Potřebujete kolem sebe liftery, lidi kteří vás povzbudí, budou mluvit pozitivně a potáhnou vás nahoru. Bohužel častokrát se obklopujeme právě opačným typem lidí. Těmi, kdo nás neustále kritizují, sráží a táhnou dolů.
"Jsi milej," pochválila ho.
"Jo."
Opět mlčeli, leželi vedle sebe a koukali do nebe. V tu chvíli zašlo sluníčko za mráček a udělalo se chladněji. Jaro teprve nastávalo.
"Je chladnějc," řekla a zapla si zip až skoro ke krku. Její gesto bylo všeříkající. Jenže mráček odplynul a slunce se tak rozsvítilo v plné parádě a počalo příjemnýmn teplem zaplavovat jejich těla.
"A teď se zase rozepneš?" zeptal se rozverně a očima spočinul na jejím objemném hrudníku.
Zasmála se krátce, zurčivě: "To bys chtěl, viď?" loupla po něm očima, stejně jako to dělala její dcera.
"Klidně to udělej. Něco jsem slíbil a slib dodržím," prohodil pevně.
To jí uklidnilo. Cítila se bezpečně a uvolněně a opravdu si rozepla svetřík, úplně celý. Neměla pod ním téměř nic.
"Chci se už trochu začít opalovat, jestli ti to nebude vadit," řekla a vystavila svoje ňadra slunci.
"Dělej si co chceš. Budu jak skála," řekl, ale moc pevně to neznělo. Vycítila to a zasmála se tomu.
"Ty jsi opravdu blázínek, Petře," okomentovala to.
"Jo, tvoje dcera říká to samé."
"Protože prostě jsi :)"
"Asi jo, ale léčit to nebudu. Nechám už to tak."
"Nech to tak :) Když to nepřeháníš je to i milý, ale někdy neznáš míru a to je pak problém."
"To jo," souhlasil.
Jeho ruka zase našla její nebo, to bylo naopak? Těžko řict.
Mlčeli.
"Máš touhu, viď," řekla najednou, když letmo zkoukla jeho tělo.
"Jo," potvrdil.
Zase chvíli mlčeli a Petr pak řekl: "Ale neboj slib neporuším."
Znělo to již jistěji, chlapáčtěji a ona, po jeho slovech, sevřela jeho ruku tak vroucně, až ho to zaskočilo, a proto řekl: "Když bys, ale něco začala ty a já podlehnul, pak by to nebylo porušení slibu, ne? Slíbil jsem jen, že si nic nezačnu."
Zasmála se: "To je fakt. Ty jsi pěkná mrcha, vždy víš, co říct :)"
"Jo, to mi šlo vždycky. Proto jsem asi spisovatel."
A opět chvíle mlčení, které prorůstalo bariérou, kterou by neměli prolomit.
"Už číst nebudem, ne?" navrhla.
"Ok," souhlasil. "A, co teda budem dělat?"
"Piknikovat," prohodila rozverně.
Podíval se na ní. Nevypadala vůbec na svůj věk. Přišla mu, najednou vzrušivě přitažlivá. Viděl v ní tak trochu její dceru.
A tak piknikovali, ať už si pod tím čtenář představí cokoliv, a pak vyklepali deku od trávy, sbalili jídlo a pití a spokojeni z hezky prožitého odpoledne jeli zpátky do Prahy.
************************
PRAVIDLA NEVĚRY
Jejich vzájemná, vřelá setkání pokračovala. Byl mezi nimi magický rozdíl deseti let. Jí bylo přece 55 a jemu 45 a fakt, že byla, jak už pozorný čtenář, dobře ví, vdaná za slavnou osobnost, za muže, který byl pro mnohé fanoušky vzorem a mnohé fanynky ho bezbřeze milovali, vnášel do jejich intimního vztahu patřičný, vzrušivý náboj.
Kde má žena v letech hledat sebevědomí, aby byla stále žádoucí a atraktivní pro svého slavného partnera, kterému se beze studu položí na záda sedmnáctileté dívky, jen pro ten pocit, že je pomilovala, byť jen pro jednu pomíjivou chvíli, hudební hvězda?
A pak se v jejím životě zjevil on. Byl mladší, zábavný, svěží, plný života a snů, které nedokázal doposud naplnit.
Kříslo to mezi nimi. A ten pocit krásna chtěli opakovat. Brousit tu linii zakázané lásky, kterou nemůžeme nazývat jinal než - nevěrou.
Cítila se s ním mladá a svěží, protože jí dodával takový pocit. Byl svobodný, bezdětný a svou lásku, chtíč, nadrženost i vřelost jí rozdával plnými hrstmi a čekal, co ona z těchto mužsky nabízených darů přijme do svého srdce, mezi svá bujará ňadra, do svého těla, do svého klína.
A Mariina touha chtěla přijímat všechno a brát to plnými hrstmi a nechat se tím opájet a okouzlit, přesně tak, jak to bylo v dobách, když jí bylo dvacet a užívala si lásku naplno, bez odpovědnosti, bez plánování, bez předsudků.
Petr jí znenadání, snad z vůle Boží, přinášel MOŽNOST zažívat tyto pocity. A bylo jen na ní,zda-li jeho touhu, nadšení a vřelost přijme a bonusem k tomu všemu, byl fakt, že mohla tento druhotný milenecký vztah držet na uzdě, doslova tak, jak kočí drží opratě spřeženi - povolovat, přidávat, utahovat či pustit uzdu vědomě a zcela, aby se vše plánovitě vymklo rozumové kontrole.
Petr to dobře věděl a nechával vše na Marii. Ač to může znít šíleně, svým způsobem ji miloval, tíhnul k ní, Oslovila ho natolik, že jí potřeboval. Chtěl její přítomnost, její vřelý dotyk.
To bylo to, co ho doslova na duši rozbíjelo, odstřelovalo do jiné dimenze. Mariino pohlazení. Její něha. Cítil totiž v jejím dotyku, v jejím pohledu, v energiích, kterými ho zahrnovaka spojitost lásky milenky a maminky.
A tato unikátní směsice vášně a bezpečí, směsice něčeho vzrušujícího a zároveň a tak známého a poklidného, ho naplňovala štěstím, které nezažil s žádnou jinou ženou.
Hledají snad mladší muži, u starších žen, kromě sexu, cosi jako pečivatelsky vřelý, mateřský cit? Smysl by to dávalo neb se dobře ví, že mladší milenky utíkají skrýt se do postýlek starších múžů nikoliv pouze kvůli jejich sexuální výkonosti či přitažlivosti těla, ale proto, že jim nabízí směsici milenecké lásky a otcovského bezpečí.
A všechno tohle začalo propojovat Petra a Marii.
Začali se spolu scházet, na milenecké večery, pravidelně. To, co začalo v domě jejího muže, už mělo mnohá pokračování.
Začali se scházet tajně, na místech, která si dohodli přes e-mail. Jejich tajné spiklenectví je vzrušovalo a poutalo k sobě.
"Chci Tě mít na toaletách této restaurace," psal jí roztoužené e-maily a ona mu odpovídala více střízlivě, více racionálně, ale její srdce ženy se pod tlakem jeho vřelé touhy a náruživosti roztelilo do možnosti ooddat se mu v zamčené kabince na dámských záchodcích.
Nikdy si nevolali, ani neposílali SMSky. To byl základ toho, aby jejich utajovaný, milenecký vztah nebyl odhalen.
Do jejího e-mailu její manžel přístup neměl. Její mobil, mohl lehce kontrolovat. A zde máme jedno ze základních pravidel nevěry. Vytvořit si uzavřený bezpečný prostor komunikace, kde jste si opravdu jisti nedotknutelností. Prostor totální slovní svobody, kde si můžete sdělovat nejužší intimnosti, domlouvat si tajné schůzky, být maximálně otevření a upřímní a přitom mít jistotu, že se vaše zprávy nedostanou do nepovolaných rukou.
Jejich vztah pokračoval. Brzy se, ale vyčerpal a shořel jak kometa neb takové vztahy nemohou nabídnout více. Z milenců se stali přátelé a tíha odpovědnosti propletla se do jejich životů.
Přestali se scházet, ale stále si psali. Upřímně a všechno.
Petra začala celá situace tížit více než Marii. Měl jejího slavného manžela rád, protože to byl dobrý chlap. A tak jednoho dne sedl k počítači a napsal mu dlouhý, třístránkový e-mail, ve kterém vše vypověděl. Prásknul na sebe, jak Marii psal každé ráno dlouhé milostné dopisy, jak se s ní scházel, naznačil, co spolu prováděli.
Na závěr napsal:
Pokud jste vůl, budete se mi mstít. Možná bych si to zasloužil.
Pokud jste chlap, budete rád, že je vaše paní stále žádoucí a přitažlivá i pro jiné může. A zasmějete se tomu, protože je vám jasné, že mopslík pitbula neohrozí.
Pak už přidal jen podpis a vše odeslal s nakřáplou dušičkou, co se bude dít.
Dva dny se nedělo nic. Teprve třetí den, večer, přišla odpověď. Třesoucí se rukou ji rozklikl a očekával to nejhorší. Očekával slova zloby, žalobu, nenávist, vyhrožování, pomstu...
Místo toho bylo v e-mailu, velkými písmeny, napsané jen jediné slovo: ODPUŠTĚNO.
A tím se celá záležitost uzavřela. Přátelství zůstalo, intimity odezněly. Bez zlosti, bez řevu, bez afér. Je to důkaz, že velkorysost je výsadou králů. Malověrní hlupáci hned spustí křik, protože zřejmě ani nechápou význam slova VELKORYSOST, která je výsadou těch, co vědí, neb se snoubí s odpuštěním. A tyto ctnosti dokáží používat jen ti, kteří jsou schopni cítit jejich pravý význam, pravou podstatu, pravou hloubko toho všeho, která sahá daleko za intimitu. Tou podstatou je láska přesahující tělesnost. Tělesnost souvisí s majetnictvím. Láska může být otevřená a přitom neztratí nic na své síle. Naopak se může ještě nebývale utužit. Nevěra totiž není záležitost jen těch dvou, kteří se jí oddají. Nevěra vždy zasáhne více lidí. Někdy takový okruh může být až nečekaně velký, když do něj zahrneme třeba rodinu, kamarády, spolupracovníky, v případě slavných lidí – bulvár.
A právě proto jsou zde ještě další dvě, důležitá pravidla, která těm, kdo rádi hřeší, moc nevoní. Když už se nevěra ukáže ve své nahotě je dobré mluvit na jedné straně PRAVDU a na druhé straně ODPOUŠTĚT. Pravda totiž přináší odpuštění. Bez pravdy, stylem zatloukat, zatloukat, zatloukat, se odpouštění nemůžete dočkat a vaše duše a srdce se pak jen trápí, byť třeba nevědomky, podvědomě.
Pravda a odpuštění vaši duši očistí. A tím se vytvoří tlustá čára za něčím, co už s vysokou pravděpodobností příště neuděláte.
********************************
