Pokud bychom měli tuto knihu charakterizovat jedním slovem, pak tedy jde o záležitost bilanční. Populární herec, komik a nejslavnější český vodník se v ní ohlíží za celou svou kariérou a v pohodové kavárenské atmosféře přináší nejen vřelé povídání plné humoru a historek, z nichž mnohé byly dosud nevyřčeny, ale i zamyšlení nad životem. Tato kniha je zcela odlišná od všeho, co jste o Josefu Dvořákovi četli, a přináší kopec lehké nadsázky i upřímnosti z celoživotní cesty člověka, který zasvětil svůj život humoru, divadlu, televizi, filmu, tvorbě pro děti a zejména nespoutanému, kreativně-bláznivému autorskému herectví.
Přijměte pozvání na kafe s Pepou Dvořákem a nechte se pobavit či oslovit názory zajímavé osobnosti, která má co říct.
Koupit si tuto vřelou knížku, plnou humoru a životní nadsázky s podpisem a věnováním od Pepy můžete zde:
Reportáže z křtu knihy, který se uskutečnil v centru Prahy, v paláci knih LUXOR, na Václavském náměstí:
Hovory W s podtitulem Na kafi s Josefem Dvořákem (Autor: Petr Matějček, 12.října 2019)
V Pražských Kobylisích se v září konalo, v divadle Karla Hackera, rozverné představení Hovorů W s podtitulem Na kafi s Josefem Dvořákem. Hlavním hostem byl, jak už název pozornému čtenáři napovídá, populární Pepa Dvořák, herec, komik a legenda českého filmu i divadla. V průběhu představení měla být představena stejnojmená kniha, kterou Pepa napsal společně se mnou.
Večer uváděl Pavel Mészáros, konferenciér, zpěvák a muž, který zmiňovanou knihu vydal, a Jiří Werich Petrášek, syn nezapomenutelného Jana Wericha. Na piáno hrál Radim Linhart, jenž snad měl být, jak jsem vyrozuměl, záskokem za stabilního pianistu Hovorů W. Pokud toto byl záskok pak mne spadla brada. Hrál s noblesou, bravurně a přispěl nemalou měrou k hravé atmosféře, která opanovala jeviště i hlediště. A protože hudba neodmyslitelně patří k povedenému divadelnímu večeru, Pavel Mészáros zazpíval na úvod hezké písně a celá show mohla začít. Jiří Werich Petrášek působil roztomile. Uváděl představení rozverně, jeho glosy měly šmak, břink i vtip. Ač jeho garderobiéra byla léžerní a odpovídající uvolněnému duchu pohodového představení nebylo možné si nepovšimnout jak mu chutná. Tohle žádný kabátec, žádné sáčko prostě neskryje. Ať by se krejčí a švadleny snažili sebevíce - byl by to stejně pošetilý pokus jako snažit se zakrýt Mount Everest dekou. Ale což? Postavou tak podobný otci, nezapřel Werichovskou krev. Sám Jan Werich o sobě tvrdíval, že když šel po ulici se svým přítelem Trnkou, šly prostě dvě almary vedle sebe a chudáci chodci se kolem nich jen těžko proplétali kolem zdí.
Pepa Dvořák potvrdil formu. Sám jsem byl zvědavý jaký bude. Jak se předvede. Byl to uragán! Jako vždy. Zboural divadlo po pár úvodních minutách a diváci byli jeho. Sypal z ruzkávu jednu historku za druhou. Jakožto spoluator knihy Na kafi s Josefem Dvořákem jsem měl tu čest míti rezervaci v první řadě neb v průběhu pořadu mělo dojít také na mne. Dostával jsem tedy vřelost a humor Pepy Dvořáka z první ruky. A to jsem si ho při psaní knihy užil více než dost. Bavil jsem se já, bavili se lidé. Večer příjemně ubíhal. Pavel Mészáros se snažil pokládat otázky a vést Pepu po linii jeho života. S tímto nespoutaným živlem to však je těžké. Pepa si jel svoji show a historka střídala historku. V době kdy měla být přestávka se jelo dál. U Pepy Dvořáka je improvizace normální věcí. Má na ní založené celé své herectví, celé své umění, v podstatě celou svou profesionální kariéru. K přestávce jsme se (a to se musel Pavel Mészáros vřele avšak neodbytně prosadit) dostali zhruba ve dvou třetinách představení.
Nezaznamenal jsem v předních řadách Jáju Dvořákovou, Pepovu manželku. Určitě tam ale někde byla. Chodí, pokud je to možné, na všechna představení. Zřejmě dlela v portále a bděla, aby bylo všechno v pořádku. Rozhovor s Jájou, o její úloze při práci pro Divadelní společnost JD, si můžete přečíst zde.
Po přestávce došlo na představení knihy Na kafi s Josefem Dvořákem a mé maličkosti. Jako spoluator jsem byl vyzván konferenciérem Pavlem k zodpovězení otázky, kterou jsem elegantně přehrál na otázku jinou, protože tu jeho jsem nepobral. Pavel to vzal jako zkušený moderátor a vše glosoval: "Ano, Petře, na to jsem se vás chtěl vlastně zeptat." Lidé se řehtali. Byla pohoda.
Pepa přidal historky jak kniha vznikala. Došlo i na zmínku, že většina kaváren do kterých jsme chodili psát, do půl roku zkrachovala. A to je pravda. To není legenda. Po Vršovicích a Vinohradech se tato zvěst rozkřikla rychle a všichni kavárníci začali stahovat rolety, už jen když viděli jak kráčí po ulici Pepa Dvořák s deskami pod pažím a spisovatelem po boku. Divadelní večer plynul, Pavel Mészáros a zpěvačka Bára Grafnetrová zazpívali hezké písničky a vše vygradovalo společným zpěvem závěrečné nestárnoucí hitovky Život je jen náhoda. Zpívalo celé divadlo. Tím bylo představení oficiálně ukončeno a začala autogramiáda knihy Na kafi s Josefem Dvořákem. Já i Pepa jsme se vřele podepisovali a na tvářích lidiček bylo vidět, že tento večer patřil k těm povedeným. Díky Pepovi. Umí rozehřát srdíčka lidí svojí vřelostí, hereckým umem i srandou, kterou rozdává po hrstech.
